První den v Děravém kotli

Konečně jsem se dočkala toho slavného dne. Sova přilétla pozdě večer, já chtěla vyrazit hned, ale babička mi to zakázala. Nejdřív mi zařídila přenášedlo k matce domů, vůbec se mi tam nechtělo, ale ona na tom trvala. Máma na mě jenom koukla, něco zahuhlala a opět se napila z velké lahve čehosi. Jen jsem jí řekla, že už odjíždím a šla jsem ven, kde na mě babička čekala. Nejdříve dělala drahoty a nechtěla mi to přenášedlo zařídit, ale já tam přeci musela být brzo, abych dne pořádně využila a tak nakonec svolila. Rozloučila jsem se s ní a přenesla se před kotel. Londýn je docela hezký, ale nijak mě neuchvátil, ale když jsem vešla do Děravého kotle, oči se mi radostí rozzářili. Bylo tam spousta studentů a všichni si povídali. U pultu stál hostinský a všude to nadšeně šumělo. Sedla jsem si k baru a čekala na holky. Snad na mě nezapomněli, pomyslela jsem si, pak jsem ale uviděla Bell a obavy se rozplynuli jako pára nad čínskýma nudlema od babičky. Přivítali jsme se a ona mi ukázala její pokoj. Pak jsme si sedli k jednomu ze stolů a povídali si.

Najednou tam však přišel vlk. Hrozně jsem se lekla, ale všichni dělali, jako kdyby ho neviděli, tak jsem se bála, jestli v té omeletě co mi babička dělala k snídani, nebyli houbičky. Naštěstí mi ale Bell řekla, že je hodný, ale stejně se mi nezamlouval. Co kdyby mě kousl? A co kdyby mě vzteklinu? To bych si asi moc dlouho v Londýně neužila. Radši jsem se mu vyhýbala. No a pak tam přišla Cari, takže nastalo další vítání a znova tam přišel ten vlk, ale tentokrát si dovolil hodně, vyskočil na stůl a tak jsem na něj trochu zavrčela. No, byl to ale velice nebojácný vlk a nenechal se tím zastrašit, tak jsem to musela vzdát já...

Pak jsem se šla trochu projít po Londýně. Nebylo tam nic zajímavého, až na jednu holku, která se urazila, když jsem se jí zeptala, jestli jí ty vlasy zešedivěli, když se něčeho lekla. Dokázala mě tím otravovat celý den. Letaxem jsem se přemístila i na různá místa, jako například do Visánku. Tam to bylo docela hezké, nejvíc se mi líbil rybník, co tam byl. Hned bych si šla zaplavat, ale pršelo, tak z toho nic nebylo. Vrátila jsem se tedy do kotle a sedla si k holkám a k páru primusů. Přišel tam i jeden prvák, který se představil jako Will. No a Cari hned řekla, že je to další Wangovic. Ta primuska z toho byla pěkně rozhozená, nakonec to ale prokoukla. 

Cari mi pak ukázala její pokoj. Byl to čtyřlůžák a měla tam pořádný bordel. V pokoji mi uvolnila jednu postel a já se zabydlela. Také jsem se seznámila s jejím klukem-Jeffem. Už jsem o něm věděla z jejího deníku, takže bylo zajímavé vidět ho naživo. Pak jsme šli do kotle, kde jsme si přisedli k bývalému klukovi Cari, k Dannymu. Ten byl fajn a musím uznat, že má Cari vážně vkus. Byla tam ještě nějaká dospělá holka Leny myslím. No skončilo to tím, že se všichni pokopali a Cari si šla raději lehnout.

Sedla jsem si dole a přemýšlela. Už byl docela pozdě, byla jsem ale z toho všeho tak nadšená, že jsem věděla, že kdybych si šla lehnout stejně bych neusla. Nakonec jsem šla nahoru a přisedla si k Dannymu a dospělému muži Nesstorovi. Povídali jsme si o škole a hlavně o kolejích. Vážně nevím, kam mě klobouk zařadí. Chtěla bych do Nebelvíru za Cari, protože se i mě tak hezky stará, zároveň mě ale docela láká Havraspár. Stále se však více přikláním k Nebelvíru. Ten totiž ovládnou Wang! Pak mě začali strašit, že jsou ve škole duchové. Z duchů mám panickou hrůzu a tak jsem se z těch řečí mohla zbláznit. Začínal mě už bolet krk z toho, jak jsem se furt ohlížela, jestli tam není náhodou nějaký duch. Pak Nesstor najednou zmizel, asi nějaké kouzlo či co a najednou se za mnou ozval nějaký hlas. Vyskočila jsem a krve by se ve mně nedořezal. Jasně, že mi pak došlo, že to byl Nesstor, ale v tu chvíli jsem byla vyděšená jako babička, když si Cari nechala obarvit vlasy na růžovo. Neustále jsem těkala mezi nimi a skříní. Tam by se duch mohl perfektně schovat. Nakonec ale řekli, že si půjdou lehnout a tak jsem šla spát i já, ale nemohla jsem kvůli těm jejich řečem vůbec spát!